Tabulkové děti, a soutěžení mezi matkami

Jsem matka, kdo je víc? Tímto heslem se poslední dobou řídí čím dál větší procento matek. Mateřství je bráno tak vážně, že se mnohdy zapomíná na přání a potřeby dětí, a to ve snaze ukázat, že jeden způsob výchovy je lepší, než ten druhý. Děti potřebují to, děti by neměly ono. Celý svět výchovy se zúžil na čtení moderních článků, které diktují módu mateřství. Kdysi jste si pořídili dítě, krmili jej, šatili, a snažili se z něj vychovat dobrého a samostatného člověka, za použití selského rozumu. Dnes jsou k tomu potřeba příručky, tabulky, a diskuze. Stala se z toho taková soutěž, ve které vyhrává ten, jehož dítě je nejlepší snad ve všech směrech, všude bylo, vše zná, a vždy při tom dokáže vypadat dokonale. 

Jak poznat, který styl výchovy je ten správný?

Jednoduše. Vypněte počítač, odložte mobil, a podívejte se na své dítě. Internet je plný informací o tom, co dětem momentálně škodí, co je pro ně nejlepší, a jakým směrem by se měli rozvíjet. Existují tabulky na to, jak rychle by mělo růst, co by mělo v tom kterém věku umět, a kolik by čeho mělo sníst. Na sociálních sítích uvidíte matky, které se předhání ve vkládání dokonalých fotografií svých potomků, chlubí se tím, jak jsou jejich děti napřed, až se nabízí otázka, kde berou čas vše fotit a zveřejňovat, když se do toho ještě mají starat o ty děti? Výchova dítěte však není věda. Poznejte jeho schopnosti, a pracujte s nimi. Dopřejte mu řád, ale i jistou míru volnosti, aby se mohlo rozvíjet dle svého. Dejte mu lásku, ale i pravidla, a to v takové míře, jakou potřebuje právě vaše dítě. Všechny děti totiž nejsou stejné. Nelze je škatulkovat, řadit do tabulek, ani na ně používat stejné výchovné styly. co zabere na jednoho člověka, nemusí fungovat na druhého.

Jak to že Karlíček ještě neleze, když Amálka v jeho věku už chodila?

Protože je to Karlíček, a ne Amálka. Pokud se budete příliš zatěžovat tím, v čem ještě se musí vaše dítě zdokonalit, nejspíš přehlédnete to, v čem je výjimečné. Děti se rozvíjí individuálně, a pouze váš pediatr dokáže posoudit, zda je vše v pořádku. Některé děti dělají první krůčky již v devíti měsících, jiné v jedenácti teprve začnou lézt po čtyřech. To ale nic neznamená, protože až jednou půjdou na pracovní pohovor, nikoho nebude zajímat, že už v roce uměli na nočník. A to že je některé dítě pozadu teď, ještě neznamená, že bude pozadu i později.